1K

6. srpna 2009 v 21:33 | Scarlett |  Neporušiteľný sľub
Harry seděl u okna na jediné židli, kterou v pokoji měl, okno měl otevřené, díval se do dály, jestli neuvidí Hedviku, jak mu nese aspoň nějaký dopis od jeho přátel, ale Ron a Hermiona mu teď příliš často dopisy neposílaly. V takové době jaká je dnes si lidi moc dopisy neposílají, protože jejich sovu by někdo mohl chytit a všechno si přečíst, ať to už bylo cokoli. Hedvika nebyla s Harrym, ale asi někde venku na lovu, ale Harry vždy každý večer čekal jestli mu nedonese nějaký dopis a dnes večer čekal už dlouho, proto vstal z židle, vyšel ze svého pokoje, kde prožíval a prožívá každou noc ten stejný sen: Je tam, na ministerstvu, Sirius padá do oblouku. Po příjezdu domů se celý týden obviňoval sám sebe, ale začátkem druhého týdne(dnes) musel uznat chybu ve svém úsudku a přestat se obviňovat. Od své viny se oprostil ale po člověku, který ho opustil mu v jeho srdci zůstalo prázdné místo. Jako duch se objevil před domem, kde každé léto tráví své prázdniny, uměl se nenápadně pochybovat, výcvik u Dursleyů ho to naučil. Harry kráčel tichými ulicemi, chtěl si jen pročistit hlavu, kterou měl plnou až po okraj. Nevěděl ani jak, ale dostal se až k dětskému hřišti, moc se nerozmýšlel a hned jak ho uviděl, se šel posadit na jednu z houpaček, která jako jediná z několika dalších zůstala použitelná po celé léta jejího působení. Jen seděl na houpačce, nebyl malé dítě, aby se musel houpat, i když kdyby byl malé dítě, všechno by pro něho bylo lehčí. Ve stínu noci k němu přišla žena, Harry si jí nevšiml, byl zabrán sám do sebe. V pohybech té ženy by jste jistě poznali nervozitu, ale na konec ji překonala a sedla si vedle Harryho na další houpačku po jeho pravé ruce, třesoucí ruku mu položila na chlapcovo rameno. Harry procitl z rozjímání, očima vyhledal osobu, která ho vyrušila, vytřeštil oči, nikdy by neuhádl, kdo že by to mohl být, a i když mu hrozila smrt, jen tam tak dál seděl. " Proč tu ještě sedíš a neutíkáš?" zeptala se ho a stále vedle sebe jen seděli, ona už jen sundala ruku z Harryho ramene. " Já? Před svým osudem nikdo neuteče, co má přijít, přijde." " To si myslíš ty nebo tě očkuje Brumbál? Život budeš mít taký jaký si ho sám uděláš, a já jsem ztracená, na začátku jsem se mohla změnit k lepšímu, ale dnes jsem jen lidská troska, ta nejhorší." byla to slova plná hořkosti. " Co po mě chcete?" zeptal se rovnou Harry, chodily jen kolem horké kaše. " Chci od tebe jen slib," oznámila mu klidně, ale v Harrym se nevyznala, a tak nevěděla, jak jí odpoví, a proto byla trochu neklidná. " Jen pouhý slib?" zeptal se sarkasticky Harry. " Neporušitelný slib," upřesnila mu. " Kdo nám bude dělat svědka?" ptal se Harry a nezajímal se dál o obsah slibu. " Annie?" zvolala Bela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama