3K

6. srpna 2009 v 21:35 | Scarlett |  Neporušiteľný sľub
Nespadl, ale jen třeštil oči na Jamese, jakoby ho někdo dal přes kopírák, byl hodně podobný Jamesovi Potterovi, tudíž byl podobný i Harrymu, protože oba dva byly přesné kopie svého otce, když se teď podíval i na Annie a Sophiu, mohl poznat několik stejných genů, které měli všichni čtyři stejné(Měli stejného otce. OOOoo.). Jak to šlo, tak se vzchopil a nakonec zůstal stát nohama pevně na zemi. " Proč se zrovna musí jmenovat James?" nakonec se Harry vykoktal, ale stejně už mu to docvaklo ještě než se zeptal. " Představ si, že James se může jmenovat kdokoli," řekla mu Bela sarkasticky, ale ne tak hrubě. " Já vím!" vykřikl podrážděně Harry (Vždyť mu zabila kmotra!). " ALE ……… Ale oni jsou moji sourozenci? Co jste měla s mým otcem?" dodal Harry šeptem, nečekaně velmi dobře mu to zapalovalo " Překvapuješ mě Harry svou bystrostí, doopravdy, ano jsou tvoji sourozenci a doufám, že to nikomu neřekneš, milovali jsme se, ale on zároveň miloval i tvou matku, nakonec si vybral ji místo mě, ale tím si ulehčil svůj život, se mnou by se víc trápil a byl v ohrožení života," pronesla Bela též šeptem. Nakonec i Harry se dozvěděl pravdu, potřásl si s Jamesem rukou. Jak všichni přišli, tak odešli, Bela s trojčaty se přemístila, Harry dál už nečetl knihu,kterou měl sebou, ale už se také vydal domů, aby se ve svém pokoji, ve své posteli mohl oddat spánku. Příští den Harrymu ubyl jako ostatní, ale až večer byl jiný, měli si pro něho dojít, aby ho doprovodily do Doupěte. Harry stále vysedával u okna, všechno si stále procházel dokola, Annie, Sophia, James, Fenixův řád, Lord Voldemort takové slova se objevovala v Harryho mysli a k tomu myšlenkový doprovod. Harry se náhle vzpřímil, venku zahlédl nějaký stín u jedné ho kmene stromu, na nic nečekal, vyběhl ven za stínem. Jen otevřel dveře od domu, vedle něho se ozvalo: " Ahoj Harry, rád tě vidím, půjdeme k tobě do pokoje?" ozval se hlas pro někoho asi neznámý, pro Harryho ten nejbližší. Remus se posadil na židli a Harry na svou postel, protože měl ve svém pokoji jen jednu stoličku. " Proč jdeš sám Remusi? Ještě dnes si pamatuji minulý rok, když jste pro mě přišli s malou armádou, ale vidím tě rád ze všech nejvíc," Harry měl tichý hlas. " Taky tě rád tě vidím, rozhodli jsme se tak, protože jeden člověk neupoutá skoro žádnou pozornost," Remus mluvil taky potichu, když teď Harry viděl nejlepšího kamaráda svého mrtvého kmotra, všechny vzpomínky na něho se mu vrátily na světlo a jeho obličej se proměnil na nejsmutnější jak mohl. " Harry, můžeme jít, máš sbaleno? Všichni na tebe čekají." Remus věděl co teď možná Harry cítí, a tak ho chtěl, co nejdřív dovést za jeho přáteli. Harry měl sbaleno už dávno a jen kývl do rohu, kde čekal jeho sbalený školní kufr. Nic už nebránilo Harrymu, aby odtud vypadl, jen vzal svůj kufr a vyšel spolu s Remusem ven na ulici, dál už v Harryho pokoji nevykecávali. Remus poslal Harryho kufr napřed, zřejmě už bude v pokoji, kde spolu s Ronem budou následující dny spát, na Rona a Hermionu se doopravdy těšil, chyběly mu. Remus nadzvedl ruku, Harry byl zvyklý, tak se jen chytil jeho ruky a přemístili se k Doupěti. Zase spolu šli jen potichu, ale před Doupětem se zastavili, Remus objal Harryho, Harry Remusovo obětí obětoval, zbyl mu ten poslední z přátel jeho rodičů. " Sbohem Harry, opatruj se," řekl Remus a vykročil do tmy, měl mít hlídku. Harry se zadíval za Remusem, ale pak jen zaklepal na dveře Doupěte, to ho už vtáhla dovnitř Ronova matka Paní Weasleyová a poslala ho spát za Ronem do společného pokoje s tím, že posnídá až ráno spolu s Ronem, Hermionou a ostatníma. Harry si nějak pamatoval cestu do Ronova pokoje z minulých let, proto pak když vešel do pokoje, tak jen ulehl do lůžka, které bylo pro něho nachystané, než usnul v rohu zahlédl svůj kufr, ale potom už jen spal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama